Prát či neprat, to je oč tu běží

pratMinulý týden jsem ušila a předala tuhle krásnou letní deku.

hvězda2letní1letní2Pěkná, že? No. Byla. Až do prvního vyprání.

Dostihla mě noční můra snad všech patchworkářek – jedna z látek pustila barvu a zabarvila i několik čtverečků kolem dokola. A tak došlo na párání, výměnu čtverečků, zašívání a nové prošívání.

To vše ale vyneslo na povrch tu věčnou otázku: Prát nebo neprat?

zabarvenéNarazila jsem na různé názory. Někdo látky předpírá, někdo ne. Já se snažím vše, co nově nakoupím, vysrážet ve velmi horké vodě. Zkušenost mám takovou, že mé oblíbené zahraniční designovky pouští jen v opravdu tmavých odstínech, jinak ne.

Proč teda i tak došlo k téhleté nepříjemnosti? Protože jsem použila řadu látek ze své krabice se zbytky. S takovými zbytky, které se ke mně dostaly různými způsoby a mám je různě dlouho (tento konkrétní snad kdysi dávno býval šátkem a je z našich domácích zásob). Zbytky nepředepírám. Ani si dost dobře neumím představit, jak bych to s těmi kousíčky provedla.

letní3A ještě jedna chyba, které jsem se dopustila? Deku jsem po došití nevyprala. Do teď jsem po dokončení právala jen některé své kousky (podle potřeby), ale myslím, že už jsem dostatečně poučená. A abych přidala ještě jedno preventivní opatření, pořídila jsem si speciální ubrousky, které by případnou uvolněnou barvu měly zachytávat (tímto děkuji Natanelly za její tip).

Jak jsi na tom s předpíráním a praním hotových kousků ty? Pereš, nepereš? Už se ti povedlo mít podobnou zkušenost jako já?

Na pytel

Poslední dobou s počítačem příliš nekamarádím. Nebo líp řečeno s online světem. Takže té sdílené radosti je o trochu méně, než obvykle. To ovšem vůbec neznamená, že bych přestala tvořit. Spíše naopak! Šiju a šiju a fotím, a pak zase šiju.

Ušila jsem mimo jiné i dva nové výrobky ze začátečnických balíčků. Po polštáři a obalu na knížku jsem se pustila do jednoduchého stahovatelného pytlíku (drawstring bag), který jsem už sdílela i na Facebooku.

pytlíkDruhým výrobkem je pak textilní kapsička. Je o něco větší, než obvykle šiju (má cca 24 x 16 cm), takže jde spíše o psaníčko.

kapsaPřišila jsem k ní delší ucho, aby se kapsa dala nosit kolem zápěstí. Využila jsem téhle příležitosti i k tomu, abych se opět trochu procvičila v prošívání. No, snad to brzy bude lepší..

kapsa detailkapsa zadní stranaV uplynulých dnech jsem si taky konečně vyzkoušela i první trojúhelníky (z Anglie jsem si na ně dovezla pravítko, se kterým jdou velmi snadno řezat). A vznikla tahle druhá kapsička. Inspirací mi byla tahle fotka z Instagramu od Jeni B. z blogu In Color Order.

kapsa trojúhelníková detail kapsa trojúhelníkováTo je pro dnešek vše a já mířím zpět k šicímu stroji a dekám.

Edíkových dvanáct a půl

Původně jsem ti dneska chtěla ukázat novou dětskou patchworkovou deku – mám ji došitou, nafocenou… Chtěla jsem se závěrem zmínit i o jedné smutné věci. Když jsem si ale před chvílí prohlížela fotky, rozhodla jsem se věnovat tomu celý článek. V úterý nám totiž umřel pejsek Eda.

Digital CameraProžil s námi nádherných dvanáct a půl roku a byl to první domácí mazlíček, kterého jsme měli (pokud nepočítám sebevražedné rybičky a křečka, když jsme se ségrou byly ještě hodně malé).

1807Edík byl super pes, i když trochu bručoun. Byl pohodlný a když jsme ještě bydleli v paneláku, dokázal večer ze svého oblíbeného křesla, kde spával, dostat úplně každého. Miloval dlouhé procházky a absolutně zbožňoval sníh. Byl králem malého tenisákového království a rád jezdil autem. Když ležel na boku a nechal se drbat na bříšku, s významným pohledem zvedal přední tlapku. Nesnášel koně a psy v televizi (vždycky před ni přiběhl a všechny naštvaně poštěkal). A úplně bezkonkurenčně dokázal oblbnout snad každého velkého psa (zvláště, když na něj ten pes štěkal zpoza plotu).

P1000342P1010312P1000099

Bylo to krásných dvanáct roků. Od prvního do posledního dne byl zahrnutý naší láskou a bude nám moc chybět…