Novoroční

Je to opět tady – čas na Novoroční příspěvek a ohlédnutí se za předchozím rokem. Co vám budu nalhávat, uteklo to. Rok 2018 pro mě byl plný velkých změn a nelehkých rozhodnutí, a tak ani na blogování a na šití nebylo moc nálady a chuť do nových věcí se omezila jenom na to nejnutnější. Nejsem totiž člověk, který by si velké změny moc užíval, a tak bylo potřeba se soustředit jen na jeden krok za druhým.

Všechno začalo už v lednu, kdy jsem po dvou letech odešla ze Starbucks. Měla jsem domluvenou pracovní stáž, ta ale na poslední chvíli nevyšla. Po několika nelehkých měsících, kdy jsem poslala snad přes stovku životopisů (bez výsledku), a několika dlouhých a náročných konverzacích, tak muselo dojít na těžké rozhodnutí a kompromis, že je na čase se přestěhovat.

Stěhování mezi dvěma zeměmi, a ještě k tomu přes moře, bych nikomu nedoporučovala. Těžká logistika nás donutila udělat opravdovou čistku domácnosti a přestěhovat jenom to nejnutnější. Všechno ostatní se rozdalo nebo prodalo.

A tak jsem na konci června řekla Londýnu své „Good bye“ a začala hledat byt a práci v Praze. Povedlo se a v srpnu jsem už měla obojí. Od té doby už to bylo jenom budování rutiny a už o mnoho příjemnější, ale stále náročné, hledání a nakupování nábytku a vybavování našeho nového domova.

Na šití tak moc nedošlo, zvládla jsem ale absolvovat dva kurzy textilního designu, navštívit několik výstav a pořídit si celou řadu úžasných knížek.

Snad se mi už brzy opět podaří najít balanc a pohodu, aby se i tomu tvoření trochu více chtělo.

Posílám pac a pusu a přeju pohodu do nových začátků. Díky, že jste! 

Čaj s medem a citrónem

Nemůžu uvěřit tomu,že už je to zase až tak dlouho, co jsem naposledy napsala. Střádám si teď plány, jak bych chtěla obnovit pravidelné psaní a mám už dokonce i seznam toho, jaké články bych chtěla zveřejnit, na to psaní ale očividně nijak nedochází. No a vidět pak, že jsem nenapsala snad už celých šest týdnů… hrůza!

Hm, nicméně, dobrou zprávou takhle na začátek podzimu je, že jsem pod tlakem a časovým presem snad během pouhých dvou týdnů ušila nový quilt! A tahle nová patchworková deka nebyla jenom tak ledajaká. Putovala totiž se mnou minulý víkend do Itálie mojí kamarádce Valentýně na svatbu 🙂

A jak si asi umíte představit, takový výlet do Itálie byl více než krásný, ten návrat mi ale způsobil značné nesnáze v podobě ucpaného nosu a dutin a s tím související bolestí hlavy, únavou, vyčerpáním. Však to sami určitě taky znáte!

Tak je teď čas na to zabalit se do teplé deky, usrkávat čaj s medem a citrónem a tak trošku teskně, ale s úsměvem na rtech, si prohlížet fotky, jak krásně nám u jezera Garda bylo 🙂

Nebojte.Fotky quilty taky budou. A snad na ně nebudete ani muset čekat dalších 6 týdnů 😀

Přestěhováno

Uběhl už týden od toho, co jsme se oficiálně přestěhovali do Prahy. Stálo nás to (a ještě pořád stojí) spoustu vyřizování a zařizování, spoustu krabic a rozbalování, vybírání a skládání nového nábytku, praní a praní a praní (protože té zatuchliny z Londýnského bytu se asi hned tak nezbavíme), ale už to pomaličku začíná vypadat jako domov.

Pořídili jsme první police a vybalili knížky a skicáky, drobnosti ještě zůstávají v krabicích. Sice ještě nemám pracovní stůl, a ten můj milovaný, ručně natíraný a lakovaný, se se mnou nepřestěhoval a asi už ani nepřestěhuje, nicméně i ten kuchyňský zatím poslouží dobře. No nezačínaly jsme nakonec snad všechny se šitím právě na kuchyňském stole?

A tak zatím jen pár drobných radostí jako jsou bylinky na okně v kuchyni, otevřené police nebo kaktusy, které jsou v příliš velkých květináčích. A nekonečné šití záclon…

PS: Chystám se na experimentování s domácím přírodním barvením látek. Pokud se budete chtít přidat, začněte si dávat stranou slupky z cibulí (jen ty vnější, suché).