Haló, tady Indie!

Nezdá se to, ale těch věcí, co je potřeba před odletem vyřídit, je doopravdy hodně. A i když se původně jeví jako záležitosti, které nezaberou moc dlouhou dobu, když se nastřádají, stojí to za to. Naštěstí alespoň šití už se (zdá se) zdárně blíží ke konci.

Mezi tím vším si ale nacházím alespoň krátké chvíle na setkávání s přáteli. Naposledy v neděli, kdy jsem během krátké pauzy mezi obřadem a večerním rautem na svatbě mé kamarádky, odběhla na návštěvu ke kamarádům na Vyhnalov. Jakub se před pár dny vrátil z Tibetu, kde fotografoval a natáčel práci Brontosauřích dobrovolníků na výstavbě školy (a jen tak mimochodem se setkal i se samotným Dalajlámou). Jeho krátké video, které natočil během moto-výletu, samo vypovídá o tom, jaké dobrodružství má za sebou. Však se koukni:

Tak teď už určitě nepochybuješ o tom, že skutečně bylo o čem povídat! Jakub mě ale ještě navíc naprosto dostal, když mi ukázal dárek, který mi z Indie dovezl. INDICKÝ PATCHWORKOVÝ POLŠTÁŘ!!!

celýKdo by to byl řekl, že i v Tibetu se šije patchwork, že?

rožek levýNo… šije… Tento kousek je prý tím nejprecizněji provedeným, který byl ke koupi. Jde spíše o dekoraci než o funkčnost, takže jednotlivé díly drží tak trochu jen o dobré vůli. Navíc jde více méně o aplikaci, která je pár stehy přichycená k podkladu.

provedeníO začištění stran se mluvit ani nedá a při focení jsem navíc zjistila, že na zadní straně je viditelná přední mřížka (nejspíše vypálená). Přijde mi to ale velmi úsměvné a milé. Celý výrobek je totiž krásný a použité látky jsou prostě super. Já sama bych si do nich nedovolila snad ani střihnout!

zadní stranarožek pravý

A jak se tenhle kousek líbí tobě? Máš doma taky nějakou takovou exotiku?

Throwback Thursday, aneb Čtvrteční zpátky do minulosti IV.

Je tady čtvrtek a s ním Throwback Thursday, aneb Čtvrteční zpátky do minulosti III. A již tradičně, u této příležitosti pořádám i Link párty.

throwbackCo to link párty je a jak na tu mou kounkrétní, si můžeš připomenout v tomto videu:

Do mého odjezdu do Londýna mi zbývá posledních 10 dní! Včera večer jsem zdárně dokončila patnáctou deku, kterou ti představím v příštím týdnu, ale čeká mě teď ještě jedna. Představa, že ji mám stihnout asi za týden, mě lehce znervózňuje. Vždyť jen tu první jsem šila několik let, následující pak několik měsíců. Zvládnu to? Snad jediné, co teď můžu odpovědět, je: „Challenge accepted!“

U této příležitosti jsem se ale rozhodla, že dnes se podíváme zpátky do minulosti na to, jak jsem ušila svou první patchworkovou deku.

ten pocitTuto deku jsem začala šít hodně, hooodně dávno. Začala jsem jedním blokem ze starých látek, který se mi zalíbil natolik, že jsem se rozhodla dodělat dalších jedenáct. Původním záměrem taky bylo používat látky „co dům dal“, a tak jsem použila několikatery staré letní šaty (nebo zbytky z nich), divadelní kostýmy, košile… těch nových látek bylo jen minimum.

celáDeku jsem dodělala až v prváku na vysoké škole (před šesti lety). Nevěděla jsem tenkrát vůbec nic o prošívání a už doopravdy vůbec nic o lemování. I tak je ale deka úžasná, skvěle se pod ní spí a dobře se na ní válí (potvrdili dva psi ze tří). A ten pocit, když tu svou první deku doděláš… k nezaplacení…

detailMoje první patchworková deka má rozměry 140 x 200 cm. Je tedy stejně veliká, jako klasická peřina. Horní strana je v modro-žluto-bílé, na spodní jsem použila modře kytičkovanou bavlnu. Uvnitř je vatelín.

selfieVěřím, že mi ještě dlouho bude sloužit, a to nejen k vylehávání na břehu řeky Lubiny.

No, dost bylo nostalgie! Je potřeba vrhnout se na šití té šestnácté a ty se zatím můžeš zapojit so link párty níže! Budu se moc těšit na tvůj příspěvek a jsem zvědavá, co pěkného ze svých starších kousků vybereš.

Tady jsou pravidla link párty:

 Loading InLinkz ...

Když se plní sen…

Ačkoliv včerejší článek byl mimořádný svým pořadovým číslem, ten dnešní je mimořádný svým obsahem. Mám pro tebe totiž jednu MEGANOVINKU, která momentálně hýbe mým životem.

Za dva týdny se stěhuju do Londýna!

back to englandMé nadšení z Anglie jsem s tebou sdílela už při mé nedávné návštěvě městečka Norwich v Norfolku (východ Anglie). Tahle návštěva mě jen utvrdila, že o život v Anglii skutečně stojím a když jsem při zpátečním letu viděla Londýn z vrchu, byl to jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. 

Jasně si vzpomínám, jak jsem se před tehdejší cestou bavila s přáteli – dělali si ze mě srandu, že nechápou, proč jsem si vůbec kupovala zpáteční letenku a jestli v Norwichi rovnou nezůstanu. Já ale tuhle týdenní návštěvu brala jako „obhlídku terénu“ a už tenkrát jsem věděla, že má příští cesta bude „Londýn na neurčito“.

P1140263Tak tu teď jsem. Dva týdny před odletem mi to stále nedochází, i když jsem v procesu vyřizování spousty papírů, mailování, nakupování a dodělávání patchworkových zakázek…

Všechno se to seběhlo velmi rychle – zhruba v půlce července jsem se rozhodla, že je čas na tuhle velkou změnu a že au-pair je přesně to, co teď ve svém životě chci udělat. Před deseti dny jsem podala kompletní přihlášku a absolvovala pohovor, a i když to vypadalo, že sehnat rodinu nebude snadné, hned za dva dny mi z agentury volali, že se našli zájemci. Po dalších dvou dnech už jsem seděla na Skypu s velmi milou mámou tří dětí, která se svou rodinou bydlí v centru Londýna…

Teď si možná říkáš, co bude dál s mým patchworkem? Co bude s tímhle blogem? Ráda bych ho zachovala, jak nejvíc to jen bude možné. Vím, že mi bude chvíli trvat, než se zabydlím a zjistím, co a jak, nedokážu si ale představit, že bych rok byla bez šití. A kdo ví, co všechno mi Anglie, kde má patchwork a quilting dlouholetou tradici, přinese.

A jaký máš ty svůj velký sen?