Jarní úklid

Se začátkem nového roku jsem se rozhodla, že je na čase uskutečnit jeden z mých dlouho promýšlených plánů. Zahájila jsem fázi JEDNA, kterou jsem nazvala „Jarní úklid – čistka patchworkových zásob„.

Jak už z názvu vyplývá, usoudila jsem, že abych vůbec mohla začít s něčím novým, je potřeba si nejprve udělat místo a pořádek ve věcech starých. Za posledních několik let s patchworkem se mi totiž podařilo nashromáždit docela pěknou zásobu látek a menších či větších odstřižků, které mám nacpané v policích, šuplících, boxech a krabicích, v mísách, ve sklenicích, v zavařovačkách, v košících a v nepočítatelných kopkách všude možně. A k tomu ještě dodám, že část zásob mám v Praze, a část stále ještě u našich. No prostě nadešel čas potřebné čistky.

Protože ale jde o krásné zásoby a často malé zbytky nádherných látek, u kterých si pamatuju, kde a kdy a případně pro jaký projekt jsem je koupila (nebo kdy a od koho jsem je dostala), je mi hodně líto je jenom tak vyhodit nebo darovat. A tak jsem se rozhodla, že nejlepší cesta by byla je zužitkovat, použít je na nové projekty, kde půjde spíše o ten proces a originální design nebude až tak důležitý.

Nejlepší způsob, jak malé zbytky látek využít, jsou takzvané „scrap“ quilty. Scrap, neboli anglicky „zbytek, kousek, odstřižek“. Je spousta odzkoušených quiltových designů, které právě odstřižky povznesly na něco více než jenom odpad z předchozích projektů a já jsem se rozhodla jako první použít tento z mojí oblíbené knihy „The practical guide to patchwork“ od Elizabeth Hartman.

Jde o velmi jednoduchý vzor, který využívá proužků různých délek a šířek, které se diagonálně šijí na čtverec z papíru (šití s papírovou šablonkou se říká foundation paper piecing), takže jde o velmi jednoduchý a relaxační proces šití. Řekla bych, že jsem skoro až na hraně improvizačního šití, protože v podstatě nemám žádný plán, jak půjdou pruhy po sobě a každý čtverec je originál.

Prozatím jsem ušila celkem 16 čtverců, každý trochu jiný, ale stále ve stejných barevných tónech zelené, růžové a žluté, takže jdou krásně k sobě dohromady. Ještě stále mi ale zůstalo docela dost materiálu a 16-ti čtvercová deka mi přijde docela maličká, myslím tedy, že ještě chvíli v tomhle relaxu budu pokračovat.

Moje otázka tedy zní, měli byste zájem o tutoriál s tímto vzorem, který je velmi beginner-friendly? A jak se zbytky látek nakládáte vy? Dejte mi vědět dole v komentářích.

Novoroční

Je to opět tady – čas na Novoroční příspěvek a ohlédnutí se za předchozím rokem. Co vám budu nalhávat, uteklo to. Rok 2018 pro mě byl plný velkých změn a nelehkých rozhodnutí, a tak ani na blogování a na šití nebylo moc nálady a chuť do nových věcí se omezila jenom na to nejnutnější. Nejsem totiž člověk, který by si velké změny moc užíval, a tak bylo potřeba se soustředit jen na jeden krok za druhým.

Všechno začalo už v lednu, kdy jsem po dvou letech odešla ze Starbucks. Měla jsem domluvenou pracovní stáž, ta ale na poslední chvíli nevyšla. Po několika nelehkých měsících, kdy jsem poslala snad přes stovku životopisů (bez výsledku), a několika dlouhých a náročných konverzacích, tak muselo dojít na těžké rozhodnutí a kompromis, že je na čase se přestěhovat.

Stěhování mezi dvěma zeměmi, a ještě k tomu přes moře, bych nikomu nedoporučovala. Těžká logistika nás donutila udělat opravdovou čistku domácnosti a přestěhovat jenom to nejnutnější. Všechno ostatní se rozdalo nebo prodalo.

A tak jsem na konci června řekla Londýnu své „Good bye“ a začala hledat byt a práci v Praze. Povedlo se a v srpnu jsem už měla obojí. Od té doby už to bylo jenom budování rutiny a už o mnoho příjemnější, ale stále náročné, hledání a nakupování nábytku a vybavování našeho nového domova.

Na šití tak moc nedošlo, zvládla jsem ale absolvovat dva kurzy textilního designu, navštívit několik výstav a pořídit si celou řadu úžasných knížek.

Snad se mi už brzy opět podaří najít balanc a pohodu, aby se i tomu tvoření trochu více chtělo.

Posílám pac a pusu a přeju pohodu do nových začátků. Díky, že jste! 

Čaj s medem a citrónem

Nemůžu uvěřit tomu,že už je to zase až tak dlouho, co jsem naposledy napsala. Střádám si teď plány, jak bych chtěla obnovit pravidelné psaní a mám už dokonce i seznam toho, jaké články bych chtěla zveřejnit, na to psaní ale očividně nijak nedochází. No a vidět pak, že jsem nenapsala snad už celých šest týdnů… hrůza!

Hm, nicméně, dobrou zprávou takhle na začátek podzimu je, že jsem pod tlakem a časovým presem snad během pouhých dvou týdnů ušila nový quilt! A tahle nová patchworková deka nebyla jenom tak ledajaká. Putovala totiž se mnou minulý víkend do Itálie mojí kamarádce Valentýně na svatbu 🙂

A jak si asi umíte představit, takový výlet do Itálie byl více než krásný, ten návrat mi ale způsobil značné nesnáze v podobě ucpaného nosu a dutin a s tím související bolestí hlavy, únavou, vyčerpáním. Však to sami určitě taky znáte!

Tak je teď čas na to zabalit se do teplé deky, usrkávat čaj s medem a citrónem a tak trošku teskně, ale s úsměvem na rtech, si prohlížet fotky, jak krásně nám u jezera Garda bylo 🙂

Nebojte.Fotky quilty taky budou. A snad na ně nebudete ani muset čekat dalších 6 týdnů 😀