WIP – La Passacaglia

Už jste slyšeli o La Passacaglia? Že ne? V našem guildu je to momentálně tak trochu velká věc a vzhledem k rozsahu tohohle projektu předpokládám, že chvíli ještě i bude.

Nejprve jsem La Passacagliu šít nechtěla. Samotný hotový quilt je na mě až přespříliš strakatý. Toužila jsem ale po nějakém ručním šití, které bych s sebou mohla vzít kamkoliv. A tak jsem se nakonec nechala strhnout davem.

IMG_5414[1]

Mým záměrem ale není ušít celý quilt, ale jen středovou růžici jedné z rozet. A našít ho zřejmě na polštář. Jak jinak, že?

A jak jinak než v růžové, že?

traveling

Oficiální předlohu jsem si nepořizovala. Jen jsem podle obrázku nachystala vlastní šablony v takové velikosti, která se mi bude hodit. A teď už jenom šiju a nechávám se unášet tím, jak krásně se mi pod rukama tvoří nové vzory. Nádhera.

IMG_5809[1]

Jiný šálek kávy

Jak už asi víš, do Anglie jsem přicestovala jako au-pair. A i když starat se o děti je pěkná práce, stát se profesionální chůvou nikdy zrovna mým snem nebylo. A tak jsem na konci svého rok a půl dlouhého pobytu absolvovala stáž v top PR agentuře a doufala, že mi tahle zkušenost (plus vysokoškolský titul a praxe z ČR) pomůže získat práci. Po více jak měsíci usilovného pátrání, rozesílání životopisů a žádostí o práci jsem se ale zastavila – stojí mi to vůbec za to? Mým snem není kancelář (a nikdy vlastně ani nebyla). Toužím po tom znovu studovat, tentokrát ale design tady v Londýně. A abych se ke studiu dostala, bude to vyžadovat čas a pořádnou přípravu. Během té doby přece můžu dělat cokoliv!

A tak částečně z nouze, částečně z lásky ke kávě, jsem se ocitla na pohovoru ve Starbucks a na začátku února započala trénink jako barista.

barista

Hned od začátku mě překvapilo, jak moc mě tahle práce vzala. Příprava kávy, být na pokladně, pracovat v týmu i být tak blízko zákazníkům, jak jen to jde (protože po pár týdnech už ty stálé znáš i jménem). I když může být Starbucks brán jako „kávový fast food“, kde vždycky dostaneš to, co očekáváš, v zákulisí se toho odehrává i mnohem víc…

Začalo to, když se mě v prvních dnech kolega zeptal, jestli už jsem zkoušela „coffee tasting“. Protože jako barista bych měla znát všechny druhy kávy, které prodáváme a jejich charakteristiky, měla bych také všechny časem ochutnat. A bylo to.

with Asta

perú

Jedno ochutnání, druhé, třetí… pak skvělá manažerka, která si všimla, že mě to zajímá a která mi předala knihu pro „coffee mastery“. O pár týdnů později jsem pak byla zapsána do mistrovství baristů (Barista Championship) a tak nějak se stalo, že jsem ho za náš distrikt před dvěma týdny vyhrála.

IMG_4220[1]

Můj trénink nabral ještě na větších obrátkách. Připravuju se jak na soutěž, tak i na coffee mastera. Intenzivně se učím latté art i znalost kávy (jaké jsou druhy, jak a kde se pěstuje a jaký důsledek to má na chuť a aroma, jak se káva sklízí a upravuje, praží, míchá, mele, vaří, ochutnává… hotová věda). Na začátku května mě čeká další kolo soutěže a musím být maximálně připravená.

IMG_4260[1]

IMG_4362[1]

Baví mě to. I když je to občas vyčerpávající a v posledních dnech fakt náročné, když si přičichnu k právě namleté kávě (nebo k právě uvařené), je na tom něco krásně uvolňujícího a uklidňujícího. A čím víc toho o kávě vím, tím více se mi do toho studia chce ponořit a naučit se ještě více.

I když to znamená, že na šití teď zase moc času není, jsem šťastná a už uvažuju nad dalším patchworkovým projektem. Že by podtácky pod hrnky? 😀

Drobné radosti

…jako ušít blok pro budoucí dětskou deku – dárek pro členku MQG London.

IMG_3886[1]

Jak už jsem psala na Facebooku, zadání bylo poměrně jasné – ušít quilt-as-you-go blok o velikosti 13×13 palců z těchto nádherných látek. Tmavě modrá, tyrkysová, aqua, žlutá… paráda!

A protože se ve skupince poslední dobou hodně bavíme o tom, co je to moderní quilting, a taky proto, že máme letos za předsevzetí navzájem se podpořit v překonávání našich (šicích) strachů, tak jsme dostali za úkol ušít kompletní improvizaci. Žádné plánování, prostě se jen nechat vést látkami a počkat si na to, co z toho vznikne.

IMG_3893[1]

V mém případě tomu tak bylo. Začala jsem u tmavě modrého pruhu kříženého tyrkysovou, potom žlutou a tak dále, a tak dále. Šila jsem z toho, co bylo zrovna po ruce a tak nějak se hodilo, takže mi dokonce ani nezůstalo moc „odpadu“, všechno zužitkováno.

Jsem moc zvědavá na to, jak celá deka dopadne, protože jsem zatím viděla jen dva další bloky a každý jsou úplně jiný. No, uvidíme na našem dubnovém setkání 🙂