Edíkových dvanáct a půl

Původně jsem ti dneska chtěla ukázat novou dětskou patchworkovou deku – mám ji došitou, nafocenou… Chtěla jsem se závěrem zmínit i o jedné smutné věci. Když jsem si ale před chvílí prohlížela fotky, rozhodla jsem se věnovat tomu celý článek. V úterý nám totiž umřel pejsek Eda.

Digital CameraProžil s námi nádherných dvanáct a půl roku a byl to první domácí mazlíček, kterého jsme měli (pokud nepočítám sebevražedné rybičky a křečka, když jsme se ségrou byly ještě hodně malé).

1807Edík byl super pes, i když trochu bručoun. Byl pohodlný a když jsme ještě bydleli v paneláku, dokázal večer ze svého oblíbeného křesla, kde spával, dostat úplně každého. Miloval dlouhé procházky a absolutně zbožňoval sníh. Byl králem malého tenisákového království a rád jezdil autem. Když ležel na boku a nechal se drbat na bříšku, s významným pohledem zvedal přední tlapku. Nesnášel koně a psy v televizi (vždycky před ni přiběhl a všechny naštvaně poštěkal). A úplně bezkonkurenčně dokázal oblbnout snad každého velkého psa (zvláště, když na něj ten pes štěkal zpoza plotu).

P1000342P1010312P1000099

Bylo to krásných dvanáct roků. Od prvního do posledního dne byl zahrnutý naší láskou a bude nám moc chybět…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní a jeho autorem je . Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Edíkových dvanáct a půl

  1. Taky je mi to líto ,westíci jsou malí ďáblíci.Jeden se na mě taky kouká z vrchu,jsou to tři roky a ještě mívám slzu v oku.

  2. To mě moc mrzí, Míšo. Jsem ráda, že jsi nakonec věnovala svému pejskovi celý článek. A ppět jsem si uvědomila, jak moc máme společného. Stejně tak, jako Tvůj westík a naši (někteří už v nebi) maltézáčci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..