Ještě stále se hledám

Před několika týdny (možná měsíci) jsem četla na blogu jedné z mých oblíbených patchworkářek zajímavou myšlenku, pozastavení nad tím, že blogy v jejím okolí už přestávají být osobní. Že většina lidí už jen napíše o tom, co vyrobili a tím končí. Žádný osobní příběh, žádné navazování nových přátelství. 

Musím se přiznat, že tahle myšlenka mi doopravdy utkvěla. Sama jsem si velmi vědoma síly osobních příběhů a jejich sdílení. A proto jsem už delší dobu uvažovala nad tím, že bych k tobě chtěla být velmi osobní a otevřená. A právě dneska nadešla ta správná doba, kdy jsem pocítila, že teď je ta chvíle a právě teď mám ty myšlenky, o které se s tebou chci podělit. Sedím tedy u počítače a píšu…

Už odmalička jsem tíhla k tvorbě. Pastelky byly mojí nejoblíbenější hračkou a vždycky jsem všem říkala, že až vyrostu, chci být malířka. Jenže život někdy není až tak přímočarý. Sice jsem začala chodit na lidušku, ale když se rozhodovalo o střední škole, vyhrálo to gymnázium. Přecejen jsem už tenkrát na základce chodila do výběrové třídy, bavily mě jazyky i matika a… výtvarku můžu přece studovat i na vysoké…

skleni-25C4-258Dky

A tak jsem pokračovala. Dál jsem malovala jednou týdně na lidušce, a i když většina kamarádů s přestupem na novou školu přestala kroužky navštěvovat, já jich měla snad ještě více.

Výběr vysoké školy pro mě byl peklo. Nevěřila jsem si tenkrát natolik, abych se přihlásila na uměleckou školu. A i když snem byla grafika, nebo animovaná tvorba, dokopala jsem se akorát tak k pajdáku. Tenkrát ale také přišla myšlenka toho, že bych mohla do Zlína, nasát tam tu atmosféru a případně o rok později zkusit přijímačky na některý z uměleckých oborů. Vždyť právě ve Zlíně to uměním žije. A zatím přicházela v úvahu marketingová komunikace. Mohla jsem studovat jazyky, psychologii a filozofii, uvádět své nápady v praxi (i když trochu jiným způsobem a směrem). A tak se z jednoho roku marketingu stalo pět.

mu-25C5-25BE

Celých těchto pět let jsem na tužku, štětce a barvy ani nesáhla… Víš, s malováním a kresbou je to jako se sportem. Pokud ho děláš závodně a věnuješ se mu intenzivně několikrát týdně, na tvých výsledcích se to projeví. A když úplně na pět let přestaneš, tvoje výsledky jsou pak mizerné.

Jedním z mých velkých přání proto je, abych se k téhle své vášni vrátila. Abych našla inspiraci tak velikou, že mi už nic nebude bránit v cestě. Že si najdu čas a nebudu hledět na to, že mé výsledky nejsou hned krásné. Že se nebudu stydět, protože spousta z mých přátel jsou vynikající výtvarníci. A hlavně, že se tomu budu věnovat často. Že u toho budu relaxovat jako dříve. Najdu klid a zapomenu na vše, co se mi honí hlavou. Že to bude má cesta do hloubky.

Dokážu ale navázat tam, kde jsem skončila..? Vždyť jsem promeškala tolik času… A i tenkrát jsem byla teprve na začátku…

ruka

Pravdou je, že se stále ještě hledám. Že nevím, čím chci ve svém životě být. Práce, kterou v současnosti dělám, je krásná, velmi tvůrčí a kreativní. A dává mi dost prostoru pro to, abych se mohla věnovat šití, které mě na mé cestě životem potkalo, provází mě a těší mě. Ale nevím, jestli je to to ONO. Jestli není nějaký způsob, jak vše propojit. Jak být současně úžasným kreativním online marketingovým expertem, švadlenou, ilustrátorkou a výtvarnicí. Jak vyprávět příběhy.

Jestli bych v budoucnu chtěla vytvářet krásné, inspirující a fantazii rozvíjející hračky. Nebo jestli bych měla kreslit na látky a kombinovat je s veselým a hravým patchworkem. Jestli navrhnout svou vlastní kolekci látek. Nebo jestli si nechat kresbu jako koníček a na profesionální úrovni to radši přenechat jiným…

Jedno vím ale jistě. Jsem TVŮRCE. A dokážu dělat věci jedině tak, že do nich vložím kus sebe… 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní a jeho autorem je . Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Ještě stále se hledám

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..