Jarní úklid

Ahoj všichni!

Už tomu zase byl nějaký ten pátek, co jsem vám naposledy napsala. To se teď snad ale trochu změní… Nachystala jsem celkem 5 článků, které budou vydané během následujících dní. Snad se mi tentokrát podaří tak nějak zůstat v tom psacím/šicím rytmu, abych to tady mohla zase trochu více oživit.

Bohužel, poslední dobou jsem dosti uvažovala nad tím, jestli vůbec blog udržovat a jestli to ještě vůbec má smysl. Jedním z důvodů je to, že žiju už tři a půl roku v Londýně a na blogování jsem neměla moc času a nálady. Bylo to jenom práce, práce, práce. Druhou věcí pak je, že už dlouho uvažuju o stránkách v angličtině. Nedovedu si ale představit, že bych udržovala dva blogy…

Tak tedy, anglické stránky zatím nejsou a plán na ně hotový taky ještě není. Začaly se mi ale hromadit projekty, které bych s vámi ráda sdílela, tak tedy těch 5 článků a uvidíme, jak to se vším bude do budoucna.

První projekt, který bych vám dneska chtěla ukázat, je tenhle šedivý polštářek.

Můžete si na něj vzpomínat Prošla jsem celý blog, abych zjistila, že jsem tenhle projekt ještě nesdílela. To mě tedy dost překvapuje vzhledem k tomu, že mi doma ležel rozpracovaný už snad tři roky!!

Nicméně, jde o první a zatím jediný kousek, na kterém jsem si vyzkoušela šití rovnostranných trojúhelníků. S výsledkem jsem spokojená, takže trojúhelníky se určitě v budoucnu znova objeví a tentokrát snad i s návodem, jak na ně 😉

Prošito jak na stroji, tak ručně. Polštářek tak získal nádhernou texturu. Rozhodně doporučuju vyzkoušet.

Prozatím vše a brzy se zase uvidíme!

PS: Název článku je „Jarní úklid“ a to proto, že zvažuju zavést na blogu pár změn. Většinu systémů jsem tu nastavovala tak před pěti lety a ne vše už úplně funguje tak, jak bych si přála. Takže se nedivte, kdyby se tu najednou některé věci trochu změnily 😉

Novoroční

Přeju krásný nový rok! 

Takhle na samém konci roku se mi podařilo na chvilku se zastavit a ohlédnout se zpět, co mi těch uplynulých 12 měsíců přineslo, co se změnilo, co jsem se naučila a vůbec tak nějak si to všechno shrnout a zrekapitulovat.

Hlavní novinky? Začala jsem tisknout na látky. Osvojila jsem si sítotisk, naučila jsem se mnoho nového o teorii barev, o chemických procesích, o monoprintu i o designu vzorů. Poznala jsem dvě naprosto úžasné učitelky, které mě tím vším provedly a se kterými se doufám v budoucnu znovu potkám.

I když toho šití až tak moc nebylo, podařilo se mi dokončit pár kousků, na kterých jsem si doopravdy dala záležet a jejichž výroba mi nějaký ten pátek zabrala.

A tady je již tradičně má novoroční koláž, která to všechno shrnuje:

Tak mnoho dobrého do toho nového roku, mnoho inspirace a spoustu krásných, dokončených výrobků!

Po roce Vánoce (skoro), aneb jak jsem konečně zase něco napsala

To byla doba, co? Ale nebojte, jsem stále ještě tady a šiju (i když mnohem, mnohem méně).

Před pár dny jsem dostala  e-mail, který mě tedy dosti nakopnul, naštěstí v tom dobrém smyslu. V předmětu stálo „Míšo, kde jsi?“ a dále už se psalo o tom, jak už jsem rok (!!!) nikde nic nenapsala a není mě nikde vidět, ani slyšet. Tak tedy, děkuji, Krystýno, tohle jsem asi doopravdy potřebovala slyšet 🙂

A protože to byla toková doba, tak stejně jako když se televizní seriály po roce vrací s novou řadou, je teď třeba uvést malé ohlédnutí, aneb v předchozích článcích jste se dočetli: 

Co se tedy přihodilo od té doby? Přestěhovala jsem se z hrůzostrašného domu, který jsem sdílela s deseti Rumunci do malého bytečku v Bermondsey (20 minut pěšky k Tower Bridge), který sdílím jenom se svým Švédským přítelem Davidem – jaj!!

V práci jsem minulé léto povýšila na supervizora, letos na jaře pak na asistenta manažera. Zní to dobře, ale práce je to náročná a namáhavá. Znamená to, že pracuju něco mezi 45, 50 a více hodinami týdně (po odečtení přestávek, které si většinou ani nemám čas vzít), většinou 5 nebo 6 dní, kdykoliv mezi 5:30 ráno a 10 večer. A k tomu ještě navrch zhruba 50 minut cesty do práce a dalších 50 zpět…

Upřímně, už z toho padám na hubu. A aby toho nebylo málo, v posledních týdnech mi ještě chybí železo v krvi a vitamín D, což ze mě dělá takovou malou vyčerpanou panenku s bolestí svalů, kloubů a zad, která tráví většinu volného času v posteli nebo vyvalená na gauči…

Teď ale zpátky k šití!

Podařilo se mi dodělat pár moc krásných kousků – jako třeba tento miniquilt pro náš první společný domov:

Nebo tyto dvě dětské deky – pro Verunčiného Mirďu a pro Davidovu neteřinku Livii (ano, mé deky jsou teď k dostání i ve Švédsku):

Sebrala jsem veškerou svou odvahu a kuráž a přihlásila jsem se v rámci Quiltconu do Michael Miller Fabric Challenge. Ušila jsem quilt, který se sice na výstavu nedostal, ale v reálu se mi fakt hodně líbí a vypadá mnohem lépe, než na fotkách (protože je proquiltovaný asi tak milionem linií v různých barvách, které pak dohromady vypadají jako tahy štětcem):

A v neposlední řadě musím teda říct, že se mi stalo i něco fakt dobrého – začala jsem chodit na kurzy výtvarky. Nejprve jsem začala s klasickou kresbou a malbou, poslední kurz jsem si ale vzala sítotisk na textil a byl to ten nejlepší kurz vůbec!! Fakt jsem si to neskutečně užila a rozhodně bych se chtěla téhle oblasti věnovat více.

Na závěr bych chtěla ještě jednou říct díky za to nakopnutí a vůbec díky za všechny ty e-maily, které mi sem tam chodí, za všechny komentáře a všechny nové fanoušky na facebooku. Neslibuju, že teď budu psát pravidelně, protože prostě holt nevím, jak to všechno zvládnu. Ale pokud mě i tak chcete sledovat, mrkněte na instagram, protože tam jsem téměř pořád 🙂

Mějte se!

M.