Po roce Vánoce (skoro), aneb jak jsem konečně zase něco napsala

To byla doba, co? Ale nebojte, jsem stále ještě tady a šiju (i když mnohem, mnohem méně).

Před pár dny jsem dostala  e-mail, který mě tedy dosti nakopnul, naštěstí v tom dobrém smyslu. V předmětu stálo „Míšo, kde jsi?“ a dále už se psalo o tom, jak už jsem rok (!!!) nikde nic nenapsala a není mě nikde vidět, ani slyšet. Tak tedy, děkuji, Krystýno, tohle jsem asi doopravdy potřebovala slyšet 🙂

A protože to byla toková doba, tak stejně jako když se televizní seriály po roce vrací s novou řadou, je teď třeba uvést malé ohlédnutí, aneb v předchozích článcích jste se dočetli: 

Co se tedy přihodilo od té doby? Přestěhovala jsem se z hrůzostrašného domu, který jsem sdílela s deseti Rumunci do malého bytečku v Bermondsey (20 minut pěšky k Tower Bridge), který sdílím jenom se svým Švédským přítelem Davidem – jaj!!

V práci jsem minulé léto povýšila na supervizora, letos na jaře pak na asistenta manažera. Zní to dobře, ale práce je to náročná a namáhavá. Znamená to, že pracuju něco mezi 45, 50 a více hodinami týdně (po odečtení přestávek, které si většinou ani nemám čas vzít), většinou 5 nebo 6 dní, kdykoliv mezi 5:30 ráno a 10 večer. A k tomu ještě navrch zhruba 50 minut cesty do práce a dalších 50 zpět…

Upřímně, už z toho padám na hubu. A aby toho nebylo málo, v posledních týdnech mi ještě chybí železo v krvi a vitamín D, což ze mě dělá takovou malou vyčerpanou panenku s bolestí svalů, kloubů a zad, která tráví většinu volného času v posteli nebo vyvalená na gauči…

Teď ale zpátky k šití!

Podařilo se mi dodělat pár moc krásných kousků – jako třeba tento miniquilt pro náš první společný domov:

Nebo tyto dvě dětské deky – pro Verunčiného Mirďu a pro Davidovu neteřinku Livii (ano, mé deky jsou teď k dostání i ve Švédsku):

Sebrala jsem veškerou svou odvahu a kuráž a přihlásila jsem se v rámci Quiltconu do Michael Miller Fabric Challenge. Ušila jsem quilt, který se sice na výstavu nedostal, ale v reálu se mi fakt hodně líbí a vypadá mnohem lépe, než na fotkách (protože je proquiltovaný asi tak milionem linií v různých barvách, které pak dohromady vypadají jako tahy štětcem):

A v neposlední řadě musím teda říct, že se mi stalo i něco fakt dobrého – začala jsem chodit na kurzy výtvarky. Nejprve jsem začala s klasickou kresbou a malbou, poslední kurz jsem si ale vzala sítotisk na textil a byl to ten nejlepší kurz vůbec!! Fakt jsem si to neskutečně užila a rozhodně bych se chtěla téhle oblasti věnovat více.

Na závěr bych chtěla ještě jednou říct díky za to nakopnutí a vůbec díky za všechny ty e-maily, které mi sem tam chodí, za všechny komentáře a všechny nové fanoušky na facebooku. Neslibuju, že teď budu psát pravidelně, protože prostě holt nevím, jak to všechno zvládnu. Ale pokud mě i tak chcete sledovat, mrkněte na instagram, protože tam jsem téměř pořád 🙂

Mějte se!

M.

 

 

5 komentářů u „Po roce Vánoce (skoro), aneb jak jsem konečně zase něco napsala

  1. Ahoj Míšo, moc ráda Tě vidím a koukám na tak krásné výtvory. U mě vede modrá, malovaná. A když už Tě vidím tak krásně spokojenou, mohla by ses mi ozvat na mailíka pavlina.pv@atlas.cz. Potřebovala bych se na něco zeptat. Díky

  2. Jeeee huraaaaa :-* to mam radost,ze te muj mail nakopnul, doufam tedy že v tom dobrém slova smyslu 🙂 preju ti moc a zaroven to preji trosku sobecky i sama sobe, aby jsi mela více casu na siti, protoze me bavi sledovat tvou tvorbu, děkuju 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *