Poslední tři týdny…

Zdá se, že rok 2018 mi přináší samé změny. A rozhodně ne malé. Po mém lednovém odchodu z práce (což nebylo vůbec jednoduché rozhodnutí) se mi dostalo více času na přemýšlení a rozmýšlení nad tím, kam bych chtěla směřovat nejen profesně, ale i v životě jako takovém. Doufala jsem, že se mi podaří sehnat práci, která by byla bližší mému srdci a která by mi nezabírala většinu mého času, víkendů, velmi brzkých ran a pozdních večerů, státních svátků, sil a nervů. I když jsem v kavárně pracovala ráda a ráda se denně setkávala se zákazníky, bylo toho už moc.

Tak jsem upravila svůj životopis a začala rozesílat. Z týdne se staly dva, ze dvou měsíc, z měsíce tři. Životopis dostal nesčetné úpravy a upgrady a motivačních dopisů jsem napsala snad stovky.

Bylo to až v momentě, kdy nám napsala naše realitní kancelář, že je načase obnovit nájemní smlouvu, kdy nadešel zlom. Takhle to prostě už dále nešlo. Stálo nás to spoustu slz a dlouhé rozhovory, ale nakonec jsme s Davidem rozhodli, že je načase udělat změnu a najít si něco lepšího.

Chtěli bychom byt, ve kterém nemusíme bojovat s plísní a každodenně vylívat 2 litry vody z vysoušeče vzduchu, kde nám oblečení nebude smrdět zatuchlinou a kde se nebudeme muset bát, že nás navštíví nějaký hlodavec. Byt, který by byl velký a prosluněný, a který by lépe odpovídal tomu, co za něj platíme.

Já bych si přála lepší práci a být blíže k rodině a přátelům a možná si i pořídit psa. David by si zase přál nemuset denně dojíždět do práce více jak hodinu v přelidněném metru a tak nějak vůbec být radši někde, kde není tak moc lidí a život je o něco snazší.

Tak jsme rozhodli. Budeme se stěhovat do Prahy. 

Ne zrovna mé vysněné město (jsem přece jen holka z Moravy), ale pečlivě uvážený kompromis. S odstupem času se už i začínám těšit, protože vím, že to bude změna k lepšímu.

Londýn mi bude chybět, o tom žádná. Však jenom dneska jsem byla na úžasné výstavě Orla Kiely: A Life in Pattern, minulou sobotu v botanické zahradě v Kew v největším viktoriánském skleníku na světě a každý čtvrtek na Morley College na kurzu Printed textiles. Je tady vždycky spousta věcí, co dělat, ale pro pohodový život to tu moc není.

Tak nějak mám pocit, že je načase zhodnotit to, co jsem se tady za ty čtyři roky naučila, co jsem za poslední dva roky pobrala ze školy o designu a textilu, o tisku, barvení a přírodě. Co jsem si odnesla z toho být au pair a starat se o děti, z práce v kavárně a setkávat se se stovkami lidí denně, i z toho být manažerkou týmu. Z toho být cizinkou a jezdit domů jenom na návštěvu.

Zbývají mi tu už jen poslední tři týdny a mám pocit, že je přede mnou ještě další spousta změn a spousta otevřených dveří.

PS: Na obrázcích Tower Bridge a City, my dva v Greenwichi a v pozadí Canary Wharf, my dva na výletě v Praze

5 komentářů u „Poslední tři týdny…

  1. Ahoj Míšo, tak na tebe a na vás moc vzpomínám, zda už jste přestěhovaní. Moc se těším na další příspěvky a šití.
    Krásné dny.
    Bohunka

  2. Miso,smekam. Muselo to byt velmi tezke rozhodnuti,ale vitam te zpet moc rada a tesim se na dalsi tve psani,tvoreni a preji krasne ziti i v maticce stovezate.
    Bohunka

  3. Míšo, vypadáte tak šťastně na fotkách. Moc vám přeji, aby se vám v životě dařilo a aby vám ta životní změna přinesla jen radost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.