Novoroční

Už téměř tradičně píšu pravidelný novoroční příspěvek o několik dní později. Tohle ohlédnutí za uplynulým rokem se totiž zdá být rok od roku těžší.

Uplynulý rok 2019 byl pro mě upřímně jako na housenkové dráze. Potkalo mě několik těžkých chvílí, jako ztráta velmi blízkého člena naší rodiny, problémy s mým zdravím, ale i takové věci, jako nepovedený přechod na novou verzi těchto stránek.

Všechno ale nebylo úplně černé – oslavila jsem například své kulatiny, a to ve společností přátel a rodiny z Česka, Švédska i Anglie. Změnila jsem práci, která je teď doslova vysněná #dreamjob, a ve které můžu opět pracovat s milovanou kávou a ve společnosti úžasných lidí.

Povedlo se mi zapracovat i na pár quiltech, které se sice neobjevily tady na blogu, ale už hřejou své nové majitele. K tomu mi už začaly přibývat další objednávky, což je absolutně super. Tak snad ten 2020 nebude až tak náročný a přinese spoustu nového kreativního tvoření. 

Novoroční

Je to opět tady – čas na Novoroční příspěvek a ohlédnutí se za předchozím rokem. Co vám budu nalhávat, uteklo to. Rok 2018 pro mě byl plný velkých změn a nelehkých rozhodnutí, a tak ani na blogování a na šití nebylo moc nálady a chuť do nových věcí se omezila jenom na to nejnutnější. Nejsem totiž člověk, který by si velké změny moc užíval, a tak bylo potřeba se soustředit jen na jeden krok za druhým.

Všechno začalo už v lednu, kdy jsem po dvou letech odešla ze Starbucks. Měla jsem domluvenou pracovní stáž, ta ale na poslední chvíli nevyšla. Po několika nelehkých měsících, kdy jsem poslala snad přes stovku životopisů (bez výsledku), a několika dlouhých a náročných konverzacích, tak muselo dojít na těžké rozhodnutí a kompromis, že je na čase se přestěhovat.

Stěhování mezi dvěma zeměmi, a ještě k tomu přes moře, bych nikomu nedoporučovala. Těžká logistika nás donutila udělat opravdovou čistku domácnosti a přestěhovat jenom to nejnutnější. Všechno ostatní se rozdalo nebo prodalo.

A tak jsem na konci června řekla Londýnu své „Good bye“ a začala hledat byt a práci v Praze. Povedlo se a v srpnu jsem už měla obojí. Od té doby už to bylo jenom budování rutiny a už o mnoho příjemnější, ale stále náročné, hledání a nakupování nábytku a vybavování našeho nového domova.

Na šití tak moc nedošlo, zvládla jsem ale absolvovat dva kurzy textilního designu, navštívit několik výstav a pořídit si celou řadu úžasných knížek.

Snad se mi už brzy opět podaří najít balanc a pohodu, aby se i tomu tvoření trochu více chtělo.

Posílám pac a pusu a přeju pohodu do nových začátků. Díky, že jste! 

Čaj s medem a citrónem

Nemůžu uvěřit tomu,že už je to zase až tak dlouho, co jsem naposledy napsala. Střádám si teď plány, jak bych chtěla obnovit pravidelné psaní a mám už dokonce i seznam toho, jaké články bych chtěla zveřejnit, na to psaní ale očividně nijak nedochází. No a vidět pak, že jsem nenapsala snad už celých šest týdnů… hrůza!

Hm, nicméně, dobrou zprávou takhle na začátek podzimu je, že jsem pod tlakem a časovým presem snad během pouhých dvou týdnů ušila nový quilt! A tahle nová patchworková deka nebyla jenom tak ledajaká. Putovala totiž se mnou minulý víkend do Itálie mojí kamarádce Valentýně na svatbu 🙂

A jak si asi umíte představit, takový výlet do Itálie byl více než krásný, ten návrat mi ale způsobil značné nesnáze v podobě ucpaného nosu a dutin a s tím související bolestí hlavy, únavou, vyčerpáním. Však to sami určitě taky znáte!

Tak je teď čas na to zabalit se do teplé deky, usrkávat čaj s medem a citrónem a tak trošku teskně, ale s úsměvem na rtech, si prohlížet fotky, jak krásně nám u jezera Garda bylo 🙂

Nebojte.Fotky quilty taky budou. A snad na ně nebudete ani muset čekat dalších 6 týdnů 😀