KDE TVOŘÍM: Painka

Je tady opět neděle a s ní projekt KDE TVOŘÍM, kde nahlížíme do našich tvořivých koutků, do míst, kde se sny stávají skutečností. 

Možná jsi už zažil/a ty chvíle, kdy poznáš někoho nového, ale cítíš se a povídáte si, jako kdybyste se znali už spoustu let a jen se chvíli neviděli. Mám velikou radost z toho, že díky tomuhle projektu se mi daří poznávat i takovéto nové kamarády. Dnes se ti představí jedna z nich. Ani už popravdě nevím, jak je to dlouho, co jsme si s Painkou poprvé napsaly (snad měsíc), ale rozhodně jsme si hned sedly. A jsem ráda, že se do projektu s nadšením zapojila. Pojďme tedy navštívit její patchworkové království.

j-25C3-25A1-3

„Na Míšin blog jsem narazila náhodou, a to někdy ke konci roku 2013. Okamžitě mě nadchl její projekt „Kde tvořím“ a těšila jsem se netrpělivě na jeho další díl. Díky tomuto projektu jsem poznala holky, které jsem dosud neznala, nebo naopak nakoukla do tvořících koutků mně již známých šikulek.

Tím pádem mě i velmi potěšil mail od Míši, kterou znám teprve tak krátce, zda bych se nechtěla tohoto projektu zúčastnit.

moje-tvorba-I

Mé prvopočátky šití se datují někdy k roku 2005, kdy jsem si řekla, že se prostě naučím šít na šicím stroji, kterému vládla moje babička, která si párkrát posteskla, „kdo si tu mašinu jednou vezme?“. V rodině nikdo netíhne k ručním pracem, ale já jsem byla tvořivá už od mala a nejen tvořivá, ale i zážitků chtivá. Patřím mezi ty „otravné“ tvory, co rádi zkouší nepoznané. Navíc do té zkoušky nepoznaného neváhám vložit veškeré své úsilí a čas. Takže jsem ušla celkem dlouhou cestu – přes sborový zpěv, hraní na klavír, kytaru, gymnastiku, mažoretky, moderní tanec, (aqua)aerobic, vyšívání, korálky, malování, keramiku, a nevím, co ještě, abych skončila u něčeho tak „obyčejného“, jako je šití. Chce to někdy čas, aby člověk zjistil, co ho baví. Babička mě tehdy naučila základy, zanedlouho jsem si dokázala zkrátit kalhoty, což pro člověka o výšce 154 cm je nezbytnost. V té době jsem si zařizovala první bydlení, takže šití povlaků na polštářky, závěsů a dalších doplňků do domácnosti se nesmírně hodilo, navíc to byla i zábava a radost z vlastnoručně vyrobeného je nepopsatelná. To, že bych se chtěla věnovat šití více, mi došlo ale mnohem později, a to na jaře roku 2009, kdy jsem navštívila obchod s dárkovým zbožím a patchworkovým bytovým textilem. To byla taková nádhera, tam jsem prvně v životě viděla naživo znovusešité kousky různých látek k sobě a zařekla se, že si něco podobného ušiju sama. Protože musím mít všechno hned, okamžitě jsem si pořídila naprosto jednoduchý šicí stroj z druhé ruky za babku, asi 3 druhy látek o „délce“ 10 cm (prodavačky měly radost) a natěšená zasedla ke stroji. První polštářky byly pro moji maminku, která je má dodnes.

d-25C3-25ADlna-detail-4 d-25C3-25ADlna-detail-6

Můj první šicí stolek byl skládací a seděla jsem na gauči. Po prvních docela povedených ušitých kouscích to už mělo celkem rychlý spád – jsem totiž žena činu. Gauč nahradila komoda, takže stroj dostal své pevné místo, a pod ním se začaly plnit šuplíčky kopičkami látek a nití. Když už komoda nestačila, přikoupila jsem si nástavec a získala tak další místo. Poté k šicímu koutku v ložnici v podobě komody přibyl velký pracovní stůl, jednoduchý stroj vystřídal modernější. Moje zásoby látek se zvětšovaly, znalosti patchworku zdokonalovaly. Šicí kout v ložnici byla sice milá věc, protože jsem při tvoření nebyla nikdy sama, na druhou stranu nemohlo být nikdy uklizeno. Samozřejmě jsem snila o nějaké šicí dílně, kde bych mohla být se svým šicím pracovním nepořádkem sama. Stojím však většinou pevně nohama na zemi, sny jsem považovala pouze za sny a byla smířená s nějakým menším šicím místečkem. Pak přišlo stěhování, díky kterému jsem si mohla dovolit sny měnit ve skutečnost. Z dřívější chodby a špajzu vznikla moje šicí dílna a ta je důkazem toho, že když člověk věří, mohou se mu sny splnit. Když se mi nechce tvořit, alespoň jednou za den do ní nakouknu. Připomenu si tak, že snít a věřit má smysl. Proto mám neustále pro jistotu pár svých snů v rukávu. Snít a pomaličku si plnit sny je totiž pro mě na snech to nejkrásnější, dokonce krásnější, než samotný realizovaný výsledek. To už je totiž ukončený proces, člověk si může odškrtnout další položku na pomyslném seznamu toho, co chtěl v životě dokázat, a je hotovo, konec. A já právě miluju tu „cestu“.

moje-d-25C3-25ADlna

Část mojí tvorby je ovlivněna prací paní Ivany Havelkové – Bellet, která vydává měsíčně časopis Marina Quilt. Díky této osobě jsem se naučila preciznosti, nápaditosti a nehledat v jednoduchostech složitosti. Nakoukla jsem pod pokličku šití kabelek, oblečení a klasického patchworku. Nabytých zkušeností při pracovních postupech často využívám, avšak kombinace látek, barevné ladění a celkové provedení je už ryze mojí tvorbou. Mám ráda jasné a veselé barvy, mojí oblíbenou barvou je modrá. Poslední dobou se věnuji šití dětských dek, ráda šiju patchworkové polštářky, různé drobné dekorace. Obzvlášť pyšná jsem na tzv. 3D polštářky, na kterých mají zvířátka přišitý ocásek či ouško“

Nevím, jak ty, ale já jsem skutečně nadšená! A moc se těším, že se s Pájou určitě někdy sejdeme a něco podnikneme.

Painku, stejně jako většinu tvůrců v tomto projektu, můžeš navštívit u ní na blogu. Navíc právě před malou chvílí spustila svůj nový e-shop, kde si můžeš koupit její hotové výrobky, takže určitě nezapomeň nakouknout!

Pokud by ses i ty chtěl/a do tohoto projektu zapojit, určitě se mi neváhej ozvat na mail michaela.klocova@gmail.com.

button malý

Příspěvek byl publikován v rubrice Kde tvořím a jeho autorem je . Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „KDE TVOŘÍM: Painka

  1. Veľmi krásny článok a krásna tvorba…o pracovni nehovoriac…sama teraz prechádzam „prestavbou“ svojej pracovne kôli narodeniu bábätka a tvoja pracovnička a fotky ma inšpirovali minimálne v dvoch veciach 🙂 No veľmi sa teším 🙂 Prajem veľa úspechov 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *